Jaké chcete písně???

26. dubna 2008 v 20:33 | J.David
Ahoj, napište jaké další ruské písně mám zde postupně přidat!!!!
 

Kaťuša

26. dubna 2008 v 20:25

Kalinka

26. dubna 2008 v 20:16
 


T-18

18. června 2007 v 20:02 |  Ruská vojenská technika
T-18 (MS-1) byl první masově vyráběný sovětský tank. Byl vyroben v počtu 900 kusů, vyráběn byl v období 1927-31. Poprvé byl bojově použit v boji o Východočínskou železnici.
Později byl ve věžovém postavení používán jako pevnůstka např. na Molotovově linii.
Osádka2
Hmotnost5,9t
Rychlost16,5 km / hod
Výzbroj
kanón ráže 37mm
u pevností 45mm
1-2kulomety DT - 7,62mm

BS - 3

18. června 2007 v 10:26 |  Ruská vojenská technika
BS - 3
BS-3 100mm dělo bylo nejmohutnější zbraní střeleckých jednotek Sovětské armády v závěrečné etapě II.světové války. Bylo určené k ničení obrněné techniky a živé síly protivníka. Práce na konstrukci zbraně byly zahájeny začátkem roku 1943, první nasazení proběhlo v srpnu 1944.
Po skončení války se BS-3 uplatnilo v mnoha regionálních konfliktech např. v Jugoslávii a Čečensku.
Hmotnost zbraně3 650 kg
Dostřel20 km
Kadence8 - 10 ran / min

Obrněné vozidlo BA-20M

18. června 2007 v 10:26 |  Ruská vojenská technika
Obrněné vozidlo BA-20M
Sovětský obrněný automobil BA - 20 byl vyráběn od roku 1936. Karoserie byla svařovaná z válcovaných plechů. Pro kruhový výhled byly určeny průzory ve věži, čelním pancíři, dveřích a zádi vozu. V plně otočné věži byl umístěn kulomet DT 7,62 mm.
VÝZBROJkulomet DT 7,62 mm
OSÁDKA2
PANCÉŘOVÁNÍ4-6 mm
RYCHLOST90 km/h

Gaz 67 B s minometem 112 mm

18. června 2007 v 10:25 |  Ruská vojenská technika
Gaz 67 B s 112 mm minometem
GAZ byl sovětskou obdobou jeepu. Byl zkonstruován v Molotovově závodu v ponurém průmyslovém městě Gorkij v třicátých letech.
OSÁDKA2-4
RYCHLOST90 km/h

Arzenál-zbraně

18. června 2007 v 10:14 |  Zbraně


TOKAREV TT
Munice: 7.62 mm TT
Kapacita zasobniku: 8
Celkova delka: 196 mm
Delka hlavne: 116 mm
Vaha: 840 g




MAKAROV
Munice: 9 mm Makarov
Kapacita zasobniku: 8
Celkova delka: 161 mm
Delka hlavne: 93 mm
Vaha: 730 g




PPS - 41 Spagin
Munice: 7.62 mm
Kapacita zasobniku: buben se 71 nebo zasobnik s 35
Rychlost strelby: 900 ran za minutu
Celkova delka: 828 mm
Delka hlavne: 265 mm
Vaha: 3.56 kg



PPS - 43
Munice: 7.62 mm
Kapacita zasobniku: 35
Rychlost strelby: 700 ran za minutu
Celkova delka: 808 mm
Delka hlavne: 254 mm
Vaha: 3.33 kg




Mosint - Nagant
Munice: 7.62 x 54 mm
Kapacita zasobniku: vnitrni na 5 naboju
Celkova delka: 1306 mm
Delka hlavne: 800 mm
Vaha: 4.22 kg



SKS Simonov
Munice: 7.62 x 39 mm
Kapacita zasobniku: vnitrni na 10 naboju, nabijeny specialnim paskem nebo jednotlivymi naboji
Celkova delka: 1122 mm
Delka hlavne: 520 mm
Vaha: 3.86 kg




Baikal IZH - 43
Raze: 12




Kalasnikov AK - 47
Munice: 7.62 x 39 mm
Kapacita zasobniku: 30
Rychlost strelby: 600 ran za minutu
Celkova delka: 869 mm
Delka hlavne: 414 mm
Vaha: 4.3 kg




SVD Dragunov
Munice: 7.62 x 54 mm
Kapacita zasobniku: 10
Celkova delka: 1225 mm
Delka hlavne: 610 mm
Vaha: 4.31 kg




RPD Degtarjev
Munice: 7.62 x 39 mm
Kapacita zasobniku: pas 100 naboju umisteny v bubnu
Rychlost strelby: 650 ran za minutu

Iljušin Il-2

30. května 2007 v 18:17 |  Letadla
Iljušin Il-2 "Šturmovik" (rusky: Ил-2 "Штурмовик") byl bojovým letadlem používaným zejména Sovětským svazem během druhé světové války. Byl jedním z nejmasověji vyráběných letadel; celkem bylo vyrobeno 36 136 strojů všech verzí.
Specifikace

Iljušin Il-2m3 byl dvojmístný jednomotorový samonosný dolnoplošník. Kovová kostra křídel byla potažená duralem, dřevěná kostra ocasních ploch překližkou. Pozdější verze měly ocasní plochy také duralové. Trup v přední části tvořila pancéřová a v zadní překližková skořepina. Stroj měl zatahovací podvozek, hlavní nohy podvozku se sklápěly dozadu, zadní ostruhové kolečko bylo pevné.

Technické údaje

* Posádka: 1. prototyp (CKB-55) - 1 pilot, 1 střelec, typ Il-2 (1941-1942) - 1 pilot, typ Il-2m3 (od konce roku 1942) - 1 pilot, 1 střelec
* Délka: 14,60 m
* Rozpětí: 11,60 m
* Výška: 4,20 m (v některých pramenech je uváděno 3,40m)
* Plocha křídel: 38,5 m²
* Plošné zatížení: 160 kg/m²
* Prázdná hmotnost: 3 990 kg až 4 260 kg
* Vzletová hmotnost : 5 310 kg až 5 790 kg
* Pohonná jednotka: řadový kapalinou chlazený dvanáctiválec Mikulin AM-38 pohánějící trojlistou stavitelnou vrtuli VIŠ-225
* Výkon pohonné jednotky: 1600 k (1176 kW) až 1750 k (1286 kW)

Výkony

* Maximální rychlost: 414 km/h ve výšce 3 000 m
* Dolet: 640 až 720 km
* Dostup: 5 500 až 7 800 m
* Stoupavost: 10,4 m /s min
* Poměr výkon/hmotnost: 0,21 kW/kg

Výzbroj

Il-2 měly různé varianty výzbroje:

* 2x 20 mm kanón ŠVAK v křídlech s 500 náboji pro každý a 2x 7,62 mm kulomet ŠKAS v křídlech
* 2x 23 mm VJa-23 s 300 náboji pro každý v křídlech a 2x 7,62 mm kulomet ŠKAS v křídlech
* 2x 37 mm protitankový automatický kanón 11-P-37 ráže 37 mm
* 1x pohyblivý 12,7 mm kulomet UBT se 150 náboji, ovládaný střelcem

Nesené bomby a rakety:

* 4x 100 kg bomba v bombovnici
* 2x 100 kg nebo 250 kg bomba na vnějších závěsnících pod křídly
* 8x neřízené střely RS-82 nebo RS-132 pod křídly (v případě že nenesl jinou podvěšenou výzbroj)
* PTAB - kumulativní bomby v zásobnících DAG-10
* torpédo

Iljušin Il-4

30. května 2007 v 18:11
Iljušin Il-4 (před rokum 1941 označovaný DB-3f, v kódu NATO: Bob) byl ve Velké vlastenecké válce hlavním strojem sovětského dálkového bombardovacího letectva. Lze jej považovat za jedno z nejlepších letadel Sovětského svazu v druhé světové válce i za stroje, který mohly konkurovat zahraničním letadlům této kategorie.

Technické údaje

  • Charakteristika: troj- až čtyřmístný střední dálkový bombardovací letoun.
  • Pohonné jednotky: dva hvězdicové motory M-88B, každý o výkonu 810 kW.
  • Výzbroj: tři kulomety ráže 12,7 mm nebo 7,62 mm, max. 2 500 kg bomb v pumovnici a na závěsnících, nebo 1000 kg v pumovnici a torpédo 940 kg na závěsníku.
  • Technická data: Rozpětí: 21,44 m
  • Délka: 14,8 m
  • Nosná plocha: 66,7 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 5 490 kg
  • Vzletová hmotnost: 10 300 kg
  • Maximální rychlost: 445 km/h
  • Dostup: 9 700 m
  • Dolet: 3 800 / 4 260 km

Jakovlev Jak-9

30. května 2007 v 18:05
Letoun Jakovlev Jak-9 byl dalším článkem vývoje řady Jak-7. Jeho vznik byl umožněn pozitivním vývojem a úspěchy sovětského metalurgického průmyslu, který dodával od léta 1942 kvalitní materiály. Toto umožnilo leteckému průmyslu postupně upouštět od využívání tradičních kovových a dřevěných součástí a zdokonalovat technické parametry nových strojů.

Technické údaje


  • Charakteristika: jednomístné stíhací letadlo s dlouhým doletem.
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-105PF-2/3 o výkonu 925 kW.
  • Výzbroj: kanón ráže 20 mm střílející osou vrtule a kulomet ráže 12,70 mm nad motorem, případně dvě 100 kg pumy nebo šest raket ráže 82 mm na závěsnících pod křídlem, později různé obměny výzbroje
  • Rozpětí: 10,00 m
  • Délka: 8,55 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2 565 kg
  • Vzletová hmotnost: 3 300 kg
  • Maximální rychlost: 590 km/h
  • Dostup: 10 000 m
  • Dolet: 1 330 km

Technická data typu Jak-9U

  • Rozpětí: 10,00 m
  • Délka: 8,71 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2 315 kg
  • Vzletová hmotnost: 3 170 kg
  • Maximální rychlost: 698 km/h
  • Dostup: 12 060 m
  • Dolet: 925 km
Jak-9

Suchoj Su-2

30. května 2007 v 18:01 |  Letadla
Suchoj Su-2 byl sovětský lehký bombardér vyráběný na počátku druhé světové války.

V roce 1937 vzlétl prototyp letadla označeného ANT-51 z konstrukční brigády P. O. Suchoje, která pracovala v konstrukční kanceláři A. N. Tupoleva. V roce 1938 se Suchoj osamostatnil a začal zdokonalovat svůj prototyp. Sériová produkce letounu zvaného také BB-1 (bližnij bombardirovščik) byla zahájena roku 1939. Do vypuknutí války v červnu 1941 bylo jednotkám dodáno 100 ks Su-2. Letadlo se však brzy ukázalo jako neperspektivní a v roce 1942 byla dána přednost výrobě bitevních strojů Il-2. Letouny Su-2 byly staženy z bojů s Německem a byly odveleny na Dálný východ.

Technické údaje

* Charakteristika: Dvoumístný jednomotorový bombardér.
* Pohon: motor M-88 o výkonu 820 kW
* Výzbroj: 400 kg pum nebo 10 neřízených raket RS-82, šest kulometů ŠKAS ráže 7,62 mm
* Rozpětí: 14,3 m
* Délka: 10,25 m
* Nosná plocha: 29 m²
* Hmotnost prázdného letounu: 2930 kg
* Vzletová hmotnost: 4360 kg
* Maximální rychlost: 460 km/h
* Dostup: 8800 m
* Dolet: 1200 km

MiG-1

30. května 2007 v 17:55 |  Letadla
Stíhací letoun MiG-1 patřil do nové generace moderních sovětských dolnoplošníků s kapalinou chlazeným motorem a zatahovacím podvozkem.

Technické údaje

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Délka: 8,16 m
  • Rozpětí: 10,30 m
  • Plocha křídel: 17,5 m²
  • Prázdná hmotnost: 2 620 kg
  • Vzletová hmotnost : 3 265 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 3 071 kg
  • Pohonná jednotka: motor Mikulin AM-35A
  • Výkon pohonné jednotky: 1 007 kW

Výkony

  • Maximální rychlost: 628 km/h
  • Dolet: 746 km
  • Dostup: 12 000 m

Výzbroj

  • 1x kulomet ráže 12,7 mm
  • 2x kulomet ráže 7,62 mm
  • 6x neřízené rakety RS-82 nebo až 500 kg bomb

Jakovlev Jak-7

30. května 2007 v 17:46 |  Letadla
Sovětské letadlo Jakovlev Jak-7 je jedním ze strojů, které vznikly během druhé světové války z prototypu I-26. Linie tohoto stroje však byla rozdělena - v první lini vzniklo stíhací letadlo Jak-1 a následně Jak-3, druhá linie se odvíjela od cvičné varianty dvoumístného UTI-26, z níž vznikl Jak-7.

Technické údaje

  • Charakteristika: jednomístné stíhací a bombardovací letadlo.
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-105PF o výkonu 925 kW.
  • Výzbroj: kanón ráže 20 mm střílející osou vrtule a dva kulomety ráže 12,70 mm nad motorem, případně dvě 100 kg pumy nebo šest raket ráže 82 mm na závěsnících pod křídlem
  • Rozpětí: 10,00 m
  • Délka: 8,47 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2 480 kg
  • Vzletová hmotnost: 3 010 kg
  • Maximální rychlost: 610 km/h
  • Dostup: 10 200 m
  • Dolet: 830 km

Jakovlev Jak-3

30. května 2007 v 17:41 |  Letadla
Jakovlev Jak-3 (rusky: Як-3) byl sovětský stíhací letoun vyráběný a nasazený během druhé světové války a považovaný za jeden z nejlepších stíhačů konfliktu.

V průběhu let 1940 - 1942 byl v konstrukční kanceláři Alexandra Sergejeviče Jakovleva neustále zdokonalována perspektivní stíhačka Jak-1, která se vyráběla pod různými typy. Stíhací letadla byla neustále porovnávána s kořistními stroji protivníka, a tak mohl vzniknout prototyp, který využil všech předností svého předchůdce a zároveň zkušeností s německými stroji.

Technické údaje

  • Charakteristika: jednomístný jednomotorový samonosný dolnoplošník
  • Rozpětí: 9,20 m
  • Délka: 8,49 m
  • Nosná plocha: 14,90 m²
  • Vzletová hmotnost: 2 660 kg
  • Maximální rychlost: 655 km/h
  • Dostup: 10 800 m
  • Dolet: 670 km
  • Dolet s přídavnou nádrží: 900 km
  • Trup: svařen z ocelových trubek, v přední části potažen odnímatelnými duralovými plechy, zbytek překližkou a plátnem.
  • Křídlo a ocasní plochy: kovová a dřevěná kostrou potažená překližkou, stejně jako pevné ocasní plochy. Křidýlka a pohyblivé ocasní plochy s potahem plátěným.
  • Podvozek: zatahovací
  • Pohonná jednotka: řadový dvanáctiválec VK-105 PF-2 o maximálním výkonu 927kW (1260 k), později VK-107 A o výkonu 1250 kW (1700 k).
  • Výzbroj: jeden osový kanón ŠVAK ráže 20 mm a dva synchronizované kulomety UBS ráže 12,7 mm, později osový kanón N-37 ráže 37 m m a dva kulomety UB-20 ráže 20 mm.

Jakovlev Jak-1

30. května 2007 v 17:36 |  Letadla
Jakovlev Jak-1 byl výsledkem soutěže o nový sovětský stíhací letoun, která byla vypsána v roce 1938. Vyvinul ho konstruktérský kolektiv A. S. Jakovleva. Prototyp pod označením I-26 vzlétl v březnu 1939. V roce 1940 se rozběhla výroba. Jak-1 byl neustále vylepšován, čímž bylo dosahováno stále lepších výkonů. Celkem bylo vyrobeno 8721 ks tohoto stroje, byla jím vyzbrojena převážná část jednotek sovětského stíhacího letectva.

Technické údaje

Jednomístný stíhací dolnoplošník Jak-1

* Rozpětí: 10,25 m
* Délka: 8,48 m
* Nosná plocha: 17,15 m²
* Hmotnost letounu: 2 364 kg
* Vzletová hmotnost: 2 844 kg
* Maximální rychlost: 573 km/h
* Výstup na 5000 m: 5,3 min.
* Dostup: 9 300 m
* Dolet: 700 km

* Pohonná jednotka: motor Klimov M 105 P o výkonu 783 kW, později motor Klimov VK-105PF o výkonu 880 kW.
* Výzbroj: kanón ráže 20 mm střílející osou vrtule a dva kulomety ráže 7,62 mm nad motorem, případně dvě 100 kg pumy nebo šest raket ráže 82 mm na závěsnících pod křídlem

SVT-40

30. května 2007 v 17:20 |  Zbraně
Sověti byli mezi prvními, kdo se pokusili o vývoj samonabíjecí pušky. První taková, automatická puška AVS-36, se však moc dobře neosvědčila, a proto se začal hledat její nástupce. Stala se jím samonabíjecí puška SVT-38 (Samozarjadnaja vintovka Tokareva, 1938-samonabíjecí puška Tokarevova, 1938) od konstruktéra Fjodora Tokareva. Při návrhu pušky se značné úsilí věnovalo co nejnižší hmotnosti, což mělo za následek přetěžování součástí. Koncepce závěrového mechanizmu s odběrem prachových plynů se celkem osvědčila, zbraň však neustále trápily lomy přetěžovaných součástí. Proto byla v roce 1940 stažena z výroby a nahrazena SVT-40 se stejným vnitřním uspořádáním, ale robustnější konstrukcí. Byla podstatně úspěšnější, trpěla však jako SVT-38 a AVS-36 silným zpětným rázem. Proto se na ústí hlavně montovala úsťová brzda, ale o její účinnosti panovaly pochybnosti. Po vpádu Němců v roce 1941 ukořistili němečtí vojáci velké počty těchto pušek a široce je používali, protože se jim nedostávalo vlastních samonabíjecích pušek. SVT-40 také ovlivnila konstrukci německé pušky Gewehr 43 a byla jednou ze zbraní, kterými se nechal inspirovat Kalašnikov při návrhu své AK-47.

Mosin-Nagant

30. května 2007 v 17:12 |  Zbraně
Mosin-Nagant je označení pro několik typů střelných zbraní.

První část označení pochází ze jména Sergeje Ivanoviče Mosina, který byl důstojníkem ruského dělostřelectva a pracoval jako zbrojní inženýr carského arsenalu v Tule. Kolem roku 1885 se zapojil do výzkumu ,jehož cílem bylo vyvinout novou pušku pro carskou armádu. Ruské vojsko do té doby používalo jednoranové pušky Berdan, které byly zoufale zastaralé. První zkoušky této zbraně se uskutečnily v roce 1890.

K Mosinově jednoranné pušce se potom připojila schránka na 5 nábojů bratří Emila a Lea Nagantových. Vojenské jednotky dostaly tuto zbraň poprvé v roce 1891. Oficiální označení pro Mosin-Nagant znělo v té době Trechlinějnaja Vintovka Obrazca 1891 Goda (Třílinková puška vzor 1891 - třílinková je označení pro ráži. Jedna linka je 0,1 palce, 3 linky jsou 0,3 palce, tedy 7,62 mm). Jako první vyrobila 500 000 těchto zbraní francouzská zbrojovka Manufacture d Armes de Chatellerault. Ruské továrny nabraly dech až v roce 1893, kdy ve tříletém období vyrobily více než 1,4 milionu těchto pušek. Tyto pušky se osvědčily v 1. světové válce, kdy Rusko dodalo Srbsku 120 000 pušek typu vzor 1891. Od roku 1907 se začaly vyrábět karabiny s hlavní zkrácenou na 510 mm (karabina Mosin-Nagant vzor 1907). V roce 1910 proběhla první modernizace pušek a karabin Mosin-Nagant (pušky vzor 1891/10 a karabina vzor 1910). Od staršího modelu vzor 1910 vznikla karabina Mosin-Nagant vzor 1938 a od ní byla v roce 1944 odvozena karabina vzor 1944 (lišila se pouze sklopným bodákem podél hlavně). V roce 1930 model Mosin-Nagant vzor 1891 prošel omlazovací kůrou, ze které vzešly zbraně známé pod názvem vzor 1891/30 nebo vzor 1891/1930. Pušky s odsuvným válcovým závěrem byly během 2. světové války úspěšně nahrazeny samonabíjecími puškami Tokarev SVT-40 a Simonov SKS-45, které dále následoval legendární model AK-47. Přesto se puška Mosin-Nagant používala až do konce padesátých let a ještě dodnes se používá nejen při přehlídkách ale i u různých čestných jednotek a karabiny vzor 1938 a 1944 se ještě aktivně užívají v Číně a na Dálném východě.

PPŠ-41(Špagin)

30. května 2007 v 17:03 |  Zbraně
Samopal PPŠ-41 byl pokračovatelem starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940. Tento nový typ byl navržen konstruktérem G. S. Špaginem, kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl Rudou armádou přijat v roce 1941, ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce 1942. Celkem bylo do roku 1947 vyrobeno přes 5 miliónů kusů.

Samopal PPŠ-41 se vzhledově se podobal svým předchůdcům PPD, šlo ale o zcela jinou konstrukci. Používal buď klasický zásobník na 35 nábojů, častěji bubnový na 71 nábojů. Ohromující byla kadence - neuvěřitelných 900 ran za minutu, další jeho výhodou byla jeho nenáročná údržba. Byl oblíbenou kořistí vojáků Wehrmachtu, kteří ho oceňovali zejména v boji zblízka. Proto byl zaveden i v německé armádě jako MP 717, případně překomorován na náboj 9 mm Luger, upraven na používání zásobníku z MP 40 a označen jako MP 41.

AK-47

30. května 2007 v 16:57 |  Zbraně
Avtomat Kalašnikova obrazca 47 (Автомат Калашникова образца 1947 года, do češtiny Automat Kalašnikova vzor 1947), známý pod zkratkou AK-47 je nejpoužívanější a jedna z nejznámějších útočných pušek světa. Další názvy, pod kterými je také známá, jsou např. "Kalašnikov", "Akáčko" apod. Jak již název napovídá byla sestrojena v roce 1947 mladým sovětským konstruktérem Michailem Kalašnikovem.
přeložitelné jako

Kam dál